Planetárium, slovo, které se některým z nás špatně vyslovuje a vlastně ani přesně netušíme, co si pod ním představit. V úterý 5. března jsme se vypravili do Hradce Králové zjistit, co znamená.
Plni očekávání jsme se sešli před sedmou hodinou ranní na vlakovém nádraží v Rychnově nad Kněžnou. Už samotná jízda vlakem pro některé z nás byla zážitkem. Městskou hromadnou dopravou jsme dojeli do blízkosti Velkého náměstí, které jsme prošli křížem krážem a vyběhli a seběhli jsme nespočet schodů. To, co vidíme na vlastní oči, je vždy lepší než to, o čem se pouze učíme nad učebnicí. Už víme, kde je Bílá věž, Kostel sv. Ducha, Klicperovo divadlo i zimní stadion. Podívali jsme se i k soutoku, a už si navždy budeme pamatovat, že se v Hradci Králové vlévá řeka Orlice do řeky Labe, a že u jejich soutoku se můžeme o svačinu podělit s kachnami. Omrkli jsme i vodní elektrárnu zvanou „Hučák“.
Po krátké jízdě trolejbusem, procházce a rychlé svačině jsme se usadili spokojeně do pohodlných sedaček planetária a čekali, co se bude dít. Chvílemi jsme žasli nad spoustou hvězd, které se nad našimi hlavami rozzářily, chvílemi jsme „umírali“ strachem, že ta planeta, co se na plátně neustále zvětšuje, na nás za chvíli spadne. Pro pobavení a vesmírný průlet nám nakonec přednášky pan astronom pustil pohádku O medvědovi a tučňákovi. Tak už víme, že planetárium je celkem zajímavé a pohodlné místo.
Po cestě na vlakové nádraží na nás spadlo pár krupek, ale ani ty nám radost z výletu nezkazily. A už teď se moc těšíme, co dalšího si na nás paní učitelky vymyslí.